středisko K. Šimka Hradec Králové

Celostředisková výprava hned ze začátku předčila má očekávání. Vše mělo začít až v sobotu v 10:00 na Biřičce. V pátek odpoledne mi ale přišel e-mail, který mě zval na neoficiální přespání v klubovně, protože Terka už tam spala z pátku na čtvrtek. Neodolala jsem, a tak jsem se tam ve 21:00 ocitla. Celkem nás tam […]

Celostředisková výprava hned ze začátku předčila má očekávání. Vše mělo začít až v sobotu v 10:00 na Biřičce. V pátek odpoledne mi ale přišel e-mail, který mě zval na neoficiální přespání v klubovně, protože Terka už tam spala z pátku na čtvrtek. Neodolala jsem, a tak jsem se tam ve 21:00 ocitla. Celkem nás tam bylo šest. Povídali jsme si, hráli nějaké stolní hry a koukali na film Juno. Ráno bylo naprosto skvělé. Udělali jsme si čaj, nasnídali se a šli skákat na trampolínu. Potom jsme se oblékli a já jsem si vzala i část svého mafiánského kostýmu – černou kravatu, abych měla styl.

Když jsme dorazili na Biřičku, už tam bylo spoustu lidí. Celkový počet 40 lidí bylo poskládáno ze tří oddílů našeho střediska. Na začátku bylo do programu zařazeno několik seznamovacích her. Potom jsme byli rozřazeni do čtyř mafiánských gangů. Gang Johna Toria, gang Joe Slati, gang Klondike O’Donnel a gang Bugs Moran. Já byla v gangu Johna Toria a následně jsem se stala jeho hlavou. To mě přivádí k první aktivitě. Vytvoření krátké scénky, která měla Radu starších upozornit na přednosti daného bosse. Získání hlasů Rady starších byl vlastně cíl celé akce. Následovala hra v lese, kde jsme za 20 vteřin měli nasbírat co nejvíce dluhopisů. V tom byla naše skupina celkem úspěšná. Byl čas na oběd, a tak jsme si opekli buřty. Další hra byla velice obtížná. Pomocí trubiček od toaleťáku jsme měli přepravit 25 figurek – prostitutek, protože mafiáni obchodují s lidmi. Přiznávám, že naše skupina v této hře nepatřila k nejúspěšnějším, protože jsme přepravili jenom jedinou. Potom jsme měli aktivitu, při které jsme propašovat lahve „alkoholu“ v nohavici jak to dělali dříve mafiáni. My ale neměli holinky, takže jsme pašovali láhve tak, že byly přivázané k noze. V tom byla naše skupina také úspěšná. Následovala hra se šiframi, kde jsme získávali pomocí vyluštěných šifer hesla, když jsme ho řekli správnému trezoru, dostali jsme šperky.

Zbývala už jen jediná věc. Velká bojovka, kde se měli utkat všechny čtyři mafiánské rody. Po vysvětlení složitých pravidel jsme začali hrát. Princip byl přepravovat a následně prodávat věci získané za celý den. Problém byl v tom, že překupník (současně také člen Rady) byl pro každou skupinu v nepřátelském území. Na každém území bylo několik chytačů, kteří zabavovali zboží. Cílem hry ale nebylo prodat největší počet věcí, ale podplatit členy Rady, aby hlasovali pro bosse skupiny. Bylo obtížné si dobře rozvrhnout peníze, které jsme jim dávali, protože jsme nevěděli, kolik jim dal někdo jiný. Myslím, že právě proto naše skupina získala pouze dva hlasy. Měli jsme zbytečně moc peněz u Filipa, protože to byl náš překupník a nehrozilo nebezpečí chycení od druhého týmu. Zatímco Terce jsme dali mnohem méně. Po skončení jsme jeli do klubovny, kde na nás už čekala Helča s gulášem. Najedli jsme se, oblékli do kostýmů a následovalo vyhlášení výsledků. Jak jsem se již zmínila. Nevyhráli jsme, protože jsme získali pouze dva hlasy. Se třemi hlasy vyhrál gang Klondike O’Donnel, který od teď bude vládnout podsvětí. Následovalo několik společenských her, film Mazaný Filip, který se mi opravdu líbil, i když jsem u něj usla.Ráno se toho už moc nedělo. Uklízeli jsme a po částech odcházeli domů. Já jsem tam ještě se Štikou zůstala poslední, ale bylo to fajn.

Mafie 16. – 17.4.2011, zapsala Márinka Vosečková

Čarodějnice se nezadržitelně blíží, a proto bychom Vás rádi pozvali na zábavné odpoledne k naší klubovně. V pátek 29.4. od 17:00 budou probíhat soutěže o ceny pro děti (takže s sebou vezměte rodinu), dále si pak můžete opéct buřty nebo zapálit svou čarodějnici. Takže pokud nemáte na pátek žádné plány, doufáme, že tato akce se […]

Čarodějnice se nezadržitelně blíží, a proto bychom Vás rádi pozvali na zábavné odpoledne k naší klubovně. V pátek 29.4. od 17:00 budou probíhat soutěže o ceny pro děti (takže s sebou vezměte rodinu), dále si pak můžete opéct buřty nebo zapálit svou čarodějnici. Takže pokud nemáte na pátek žádné plány, doufáme, že tato akce se stane vaším programem!

Výpravu jsme započali, jak je zvykem, na vlakovém nádraží Hradce Králové. Naše cesta vedla do Slatiňan s jedním přestupem a to v Pardubicích Rosicích. Cesta vlakem probíhala pokojně, až jsme stanuli na Slatiňanském nádraží. Prošli jsme celými Slatiňany. Již se značně smrákalo, takže když jsme konečně vyšli ze Slatiňan, byla už tma. Když jsme byli […]

Výpravu jsme započali, jak je zvykem, na vlakovém nádraží Hradce Králové. Naše cesta vedla do Slatiňan s jedním přestupem a to v Pardubicích Rosicích. Cesta vlakem probíhala pokojně, až jsme stanuli na Slatiňanském nádraží. Prošli jsme celými Slatiňany. Již se značně smrákalo, takže když jsme konečně vyšli ze Slatiňan, byla už tma. Když jsme byli nepatrný kousek od Celní školy, vlastně skoro u ní, spatřili jsme dvě postavy opírající se o auto. Kupříkladu já jsem vůbec nevěděla, o koho jde. Ukázalo se ovšem, že to je Červas s Přemkem (naši skautští přátelé ze Slatiňan). Měli nám odvézt batohy do Šiškovic, což jsme brali jako pozitivní jev. Terka nám potom přednesla nabídku.

Před námi byla noční hra. Měli jsme podle mapy jít určitou trasu, kterou jsme nikdy nešli a byla delší než ta naše obvyklá. Cestou jsme měli v určitých časových intervalech otevírat obálky. Byla nám dána možnost vybrat si: Jít, či nejít. Skoro všechny skautky se pro toto neobvyklé dobrodružství rozhodly. Vyrazily jsme tedy na cestu, potmě, s jednou baterkou, u které se nevědělo, zda vydrží a s nepatrnými zásobami jídla JUž na začátku se objevil malý defekt, nemohly jsme najít odbočku, na kterou jsme se měly napojit. Nakonec jsme překonaly strom spadlý přes cestu a dostaly se na správnou cestu. Protože hledání cesty nám zabralo oněch patnáct minut, za které jsme měly otevřít obálku, tak jsme otevíraly kousek za stromem. Obálka skrývala krásný příběh a úvodní text, který nás vítal a přál nám dobrou cestu. Nuže, vyrazily jsme dál. Některé z nás se držely, protože tma je děsivá. Cesta ubíhala a otevíraly jsme další obálky. Zajímavým zpestřením bylo například zakopání našich špatných vlastnosti (ty odvážnější šli až ke ctěnému rybníku, jménem Vilík). Hra Žíznivý indián (udrž co nejdéle vodu v puse) byla velmi zábavná. Čas letěl a my konečně stanuly před Šiškovickou chatou. Znavené jsme brzy ulehly do spacáku.

Ráno po snídani na nás už čekal program, který připravila Žanetka. Nejprve přenášení lentilek nasáváním brčka, poté shromažďování co nejvíce věcí na jedno písmeno. Dále byl program připravený od Julči a Ivči, zajímavá bojovka, při které jsme shromažďovali suroviny, ze kterých jsme si vařily oběd. Vybíhání na velkou šiškovickou bylo více než namáhavé. K obědu jsme si vařily na kotlíku rizoto. Rozdělily jsme se na skupiny podle toho co kdo jí a nejí. Výsledek byl velmi chutný.  Po poledním klidu, při kterém se ozývaly výstřely (aneb hra Bang) jsme hráli další bojovku, tentokrát i se zapojením Červase, který se na nás přišel podívat. Úkolem bylo ukořistit vlajku druhé skupiny a donést jí k té vlastní. Hráli jsme tuhle hru dvakrát a nastaly při ní někdy velice zajímavé situace. Velice znaveni jsme se odebrali do chaty a hráli nějaké další drobné hry. Povečeřeli jsme gulášovou polévku a hráli jsme hru Trans ČR, která je inspirovaná společenskou hrou Trans Amerika. Kdo nezná, jde o stavění železnice a propojení všech měst kolejemi. Následně mají probíhat závody vlaků, ale na ty už jsme neměly, takže jsme ulehly.

Neděle probíhala poklidně až na ráno, kdy byly jako budíček vyluzovány nepěkné zvuky, které našly původ v tom, když Terka s Červasem mlátili lžičkami do hrníčků. Po dopoledním rukodělném programu následoval oběd, těstoviny s konzervou J. Po úklidu, při kterém jsme se s Márinkou snažily vyklepat koberce, které zřejmě nejmíň dva roky nikdo neklepal a snězení Pardubického perníku (fuj!) jsme si to už rázovali do Slatiňan. A již jsme ujížděli vlakem do našeho milovaného Hradce Králové.

Zapsala Štika – Štěpánka Mašatová