Do Šiškovic za dobrodružstvím
Výpravu jsme započali, jak je zvykem, na vlakovém nádraží Hradce Králové. Naše cesta vedla do Slatiňan s jedním přestupem a to v Pardubicích Rosicích. Cesta vlakem probíhala pokojně, až jsme stanuli na Slatiňanském nádraží. Prošli jsme celými Slatiňany. Již se značně smrákalo, takže když jsme konečně vyšli ze Slatiňan, byla už tma. Když jsme byli nepatrný kousek od Celní školy, vlastně skoro u ní, spatřili jsme dvě postavy opírající se o auto. Kupříkladu já jsem vůbec nevěděla, o koho jde. Ukázalo se ovšem, že to je Červas s Přemkem (naši skautští přátelé ze Slatiňan). Měli nám odvézt batohy do Šiškovic, což jsme brali jako pozitivní jev. Terka nám potom přednesla nabídku.
Před námi byla noční hra. Měli jsme podle mapy jít určitou trasu, kterou jsme nikdy nešli a byla delší než ta naše obvyklá. Cestou jsme měli v určitých časových intervalech otevírat obálky. Byla nám dána možnost vybrat si: Jít, či nejít. Skoro všechny skautky se pro toto neobvyklé dobrodružství rozhodly. Vyrazily jsme tedy na cestu, potmě, s jednou baterkou, u které se nevědělo, zda vydrží a s nepatrnými zásobami jídla JUž na začátku se objevil malý defekt, nemohly jsme najít odbočku, na kterou jsme se měly napojit. Nakonec jsme překonaly strom spadlý přes cestu a dostaly se na správnou cestu. Protože hledání cesty nám zabralo oněch patnáct minut, za které jsme měly otevřít obálku, tak jsme otevíraly kousek za stromem. Obálka skrývala krásný příběh a úvodní text, který nás vítal a přál nám dobrou cestu. Nuže, vyrazily jsme dál. Některé z nás se držely, protože tma je děsivá. Cesta ubíhala a otevíraly jsme další obálky. Zajímavým zpestřením bylo například zakopání našich špatných vlastnosti (ty odvážnější šli až ke ctěnému rybníku, jménem Vilík). Hra Žíznivý indián (udrž co nejdéle vodu v puse) byla velmi zábavná. Čas letěl a my konečně stanuly před Šiškovickou chatou. Znavené jsme brzy ulehly do spacáku.
Ráno po snídani na nás už čekal program, který připravila Žanetka. Nejprve přenášení lentilek nasáváním brčka, poté shromažďování co nejvíce věcí na jedno písmeno. Dále byl program připravený od Julči a Ivči, zajímavá bojovka, při které jsme shromažďovali suroviny, ze kterých jsme si vařily oběd. Vybíhání na velkou šiškovickou bylo více než namáhavé. K obědu jsme si vařily na kotlíku rizoto. Rozdělily jsme se na skupiny podle toho co kdo jí a nejí. Výsledek byl velmi chutný. Po poledním klidu, při kterém se ozývaly výstřely (aneb hra Bang) jsme hráli další bojovku, tentokrát i se zapojením Červase, který se na nás přišel podívat. Úkolem bylo ukořistit vlajku druhé skupiny a donést jí k té vlastní. Hráli jsme tuhle hru dvakrát a nastaly při ní někdy velice zajímavé situace. Velice znaveni jsme se odebrali do chaty a hráli nějaké další drobné hry. Povečeřeli jsme gulášovou polévku a hráli jsme hru Trans ČR, která je inspirovaná společenskou hrou Trans Amerika. Kdo nezná, jde o stavění železnice a propojení všech měst kolejemi. Následně mají probíhat závody vlaků, ale na ty už jsme neměly, takže jsme ulehly.
Neděle probíhala poklidně až na ráno, kdy byly jako budíček vyluzovány nepěkné zvuky, které našly původ v tom, když Terka s Červasem mlátili lžičkami do hrníčků. Po dopoledním rukodělném programu následoval oběd, těstoviny s konzervou J. Po úklidu, při kterém jsme se s Márinkou snažily vyklepat koberce, které zřejmě nejmíň dva roky nikdo neklepal a snězení Pardubického perníku (fuj!) jsme si to už rázovali do Slatiňan. A již jsme ujížděli vlakem do našeho milovaného Hradce Králové.
Zapsala Štika – Štěpánka Mašatová
