Střediskové pálení čarodějnic

           Střediskové čarodějnice se konali v pátek 31.4. Hned na začátku se objevil první menší problém. Já jsem měla chvilku zpoždění, ale ostatní se sešli u loděnice, od které si mysleli, že mají klíče a nakonec se zjistilo, že to není ta pravá. Takže nastal přesun na tu pravou loděnici. Trochu smutné na tom bylo, že byla dva kilometry vzdálená, ale to během chvilky zdolali a už se mohli radovat.

Změna místa konání měla negativní důsledky pro pozdě příchozí mezi které jsem patřila i já a kteří nevěděli, kam se dostavit. I přes můj skvělý plán svést se s Valčou, pak se přidat ke skautské skupince čekající na zastávce „Stará nemocnice“ a s nimi odcupitat na připravenou akci, se nezdařil. Po příjezdu k již prázdné zastávce nám došlo, že jdeme pozdě. Vydali jsme se tedy hledat místo konání sami „na vlastní pěst“ pouze s Míšinou radou: „Jděte za zpěvem a ohněm,“ jsme se nejednou dostali úplně někam jinam, třeba když na Valčin pokyn: „Půjdeme tam, je tam dost lidí, tam to bude,“ jsme došli na psí cvičák. Nakonec jsme potkali Helču, která čekala na nás různé opozdilce a sdělila nám nové místo konání a cestu tam.
Po příchodu panovala velmi přátelská atmosféra. Nějakou dobu jsme se tam jen tak „poflakovali“, namáčeli nohy do Orlice, seznamovali se s kamarády našich kamarádů, které si přivedli a čekali až to vypukne. Vypuklo to úvodní řečí, ve které se nám snažili více přiblížit svátek „pálení čarodějnic“ připomenutím tradičních lidových zvyků. Následovalo několik oficiáních slov týkajících se práce na středisku a v oddílech. Po této řeči jsme se teprve pořádně rozšoupli a to volbou „Miss čarodějnice 2010“, účastnice byli celkem tři. Světluška zvolil zajímavou metodu volby, povolal si tři sličné děvy, mezi které patřil i Vít Voseček, jakožto nejpůvabnější sličná děva. A tyto tři sličné děvy se chopili každá jedné čarodějnice a obešli s nimi kolečko kolem ohně, aby si je každý mohl prohlédnout. Samotná volba královny „krásy“ závisela na množství decibelů vydaných námi na podporu naší vyvolené – jednoduše jsme měli co nejvíce řvát, když ukazovali naši chtěnou čarodějnici J. I přes skutečnost, že jsme na své straně měli Žandu se svým hlasem, co se ozývá ještě pět kilometrů od ní, jsme nevyhráli – vyhrála čarodějnice na koštěti vyrobená světluškami z 3.oddílu Poutníků. Vítěz dostal dort.

Po tomto okamžiku jsme se dostali k té poklidnější části čarodějnic – opékání buřtů, chleba, jablek a všeho, co bylo po ruce. Když bylo dopečeno, dojedeno, oheň pomalu dohasínal, vydalo se pár odvážných jedinců na plavbu na lodičce, která se nejdříve zdála velmi romantickou, ale později jsme zjistili, že je to velký adrenalin. Nakonec jsme se všichni rozloučili a rozešli se směr domov.

Zapsala tvůrčí skupina Naty Grymové

Komentáře jsou uzavřeny.