středisko K. Šimka Hradec Králové

Konečně vše vypuklo a projekt „Skautský dům střediska Karla Šimka Hradec Králové“ se stal realitou. V průběhu měsíce května jsme se stali majiteli objektu a mohla započít rekonstrukce. Nechme stranou dohady, zda by to nebylo lepší zbourat, když se předělávají stropy, zdi, podlahy, střecha, tedy vlastně téměř vše a mrkněte na obrázky, jak to jde:

1. Pohled do podkroví, který svědčí o tom, jak máme pod střechou hezky sucho, nemluvě o pěkné vrstvě izolace, která nám zaručí i příjemné teplo.

2. Hned několik změn je patrných na čelním pohledu – nová střešní krytina, nové komíny, z nichž ten vpravo, který není vidět, je funkční a bude sloužit pro dvoje krbová kamna, vrtulníčky zvané Lomanco k odvětrávání střechy, a především okna, z nichž jsou již některá nová a některá zazděná.

3. Protože se do nové klubovny musí vejít všechny naše oddíly, z původních 4 kluboven jich bude 5. Tři menší budou sloužit 4.roji světlušek včetně jejich vodácké družiny Štiky, 3.oddílu Poutníci a 19.oddílu Lvíčata. Jedna z větších kluboven připadne osmnáctkám, tedy 18.smečce vlčat a 18.oddílu Stopa, které jsou nyní jedno tělo, jedna duše. Druhá velká klubovna zůstane pro střediskové účely, např. pro střediskové rady, ubytování nebo všechny, kteří zavítají do našeho klubu deskových her Poutník.

4. Pokud se vám zdá, že nepoznáváte tuto část klubovny, není divu. Naše chodba už totiž příliš nepřipomíná onen temný, úzký tunel, který spojoval naše dvě poloviny. Na obrázku je pohled z levé části do pravé, tudíž dveře nalevo jsou dveře do kluboven a dveře napravo vedou do úklidové komory, sprchy a na dívčí a chlapecké záchody.

5. Tento pohled se vám naskytne, pokud se vydáte do druhých dveří na levé straně. Místo tří oken budou mít naše menší klubovny okna jen dvě, poněkud menší oproti původním, zato nesrovnatelně lépe izolovaná.

6. Takhle vypadá cedule na našem plotě. Hned pár dní po vyvěšení byla vylepšena pouličním malířem, ale naštěstí je holka omyvatelná.

           Ve čtvrtek 20.5. v podvečerních hodinách začal osmidenní výlet, na který sedm skautek z Hradce Králové čekalo už pár měsíců. Již třetí rok zbylo několik volných míst v autobuse slatiňanských skautů, a tak náš oddíl (4.roj) měl šanci se s nimi znovu vydat na mezinárodní dobrodružství. A o čem je vlastně řeč? O Intercampu 2010 – mezinárodní setkání skautů a skautek ve věku 11–17 let. Účastnící jsou část akce rozděleni do mezinárodních skupinek, kde plní připravené aktivity. Můžou zde prakticky využít cizí jazyky a ověřit svoji schopnost dorozumět se s cizincem. Konající se letos v Německu v městečku Viersen-Dülken. Naše cesta mířila nejdříve na místo samotného Intercampu, kam jsme přijeli během pátku. Když jsme tam dorazili, postavili jsme stany, obhlédli okolí a jelikož zbýval čas, navštívili jsme nedalké městečko Maastricht.

V ranních sobotních hodinách proběhl přivítací ceremoniál, kde mělo slovo několik významných lidí a jako vrchol se vztyčili vlajky všech zúčastněných zemí. Během soboty jsme se vydali na HIKE – celodenní, vyčerpávající výlet přes pole,lesy a městečko. V neděli nás tedy čekali aktivity. Byli jsme rozděleni do mezinárodních skupin (jako každý rok) a během dne jsme měli možnost plnit nejrůznější atrakce. Na sklonku dne byl závěrečný ceremoniál, my jsme se rozloučili, prospali, ráno sbalili kufry a vyjeli navštívit a prozkoumat co nejvíce zahraničních měst.

Jeli jsme tedy do Bruselu.Brusel je krásné město plné turistů, krásných staveb, čokolády a sošek čůrajícího chlapečka. Čurající chlapeček je velká socha, kterou si fotí miliony turistů, je bronzová a moc pěkná. V Bruselu jsme strávili většinu dne, pak se přesunuli do kempu, rozložili znovu stany, osprchovali se a ulehli. Druhý den ráno nastalo znovu balení a přesun do kempu, který byl blízko moře. U moře jsme setrvali celý den. Možná se nám to trochu nevyplatilo, protože písek byl všudypřítomný! Byl v jídle, ve spacácích, ve stanu, v oblečení, prostě všude.

Další den jsme se vypravili Brug. Brugy jsou obchodní město díky kanalům, kterými je toto město protkáno.Jeho popularita klesla kvůli bahnu, které zavalilo řeku a lodě nemohli projet až do centra. Toto město je velmi významné díky jedné moc zajímavé věci a tou je kristova krev. Je uložena v ampulce a můžete jí vidět na vlastní oči v kostele. Po této prohlídce jsme odjeli do dalšího campu. Jelikož naše stany byli díky množství písku převážně nepoužitelné tuto noc jsme spali v „megastanech“ s dřevěnou podlážkou. Na závěr nás čekala návštěva pohoří Eifel, které je sopečného původu. Krátery jsou zaplněné, a tak je tato oblast plná jezer. Prošli jsme se, zašlapali jsme si na šlapadlech a nakonec odjeli do posledního městečka. Před obrovskou sochou koně jsme se usadili a povídali si o cestování. Tím jsme ukončili naše putování po Belgii a Německu. Nasedli jsme do autobusu a odjeli po nezapomenutelném zážitku zase zpátky domů.

           Střediskové čarodějnice se konali v pátek 31.4. Hned na začátku se objevil první menší problém. Já jsem měla chvilku zpoždění, ale ostatní se sešli u loděnice, od které si mysleli, že mají klíče a nakonec se zjistilo, že to není ta pravá. Takže nastal přesun na tu pravou loděnici. Trochu smutné na tom bylo, že byla dva kilometry vzdálená, ale to během chvilky zdolali a už se mohli radovat.

Změna místa konání měla negativní důsledky pro pozdě příchozí mezi které jsem patřila i já a kteří nevěděli, kam se dostavit. I přes můj skvělý plán svést se s Valčou, pak se přidat ke skautské skupince čekající na zastávce „Stará nemocnice“ a s nimi odcupitat na připravenou akci, se nezdařil. Po příjezdu k již prázdné zastávce nám došlo, že jdeme pozdě. Vydali jsme se tedy hledat místo konání sami „na vlastní pěst“ pouze s Míšinou radou: „Jděte za zpěvem a ohněm,“ jsme se nejednou dostali úplně někam jinam, třeba když na Valčin pokyn: „Půjdeme tam, je tam dost lidí, tam to bude,“ jsme došli na psí cvičák. Nakonec jsme potkali Helču, která čekala na nás různé opozdilce a sdělila nám nové místo konání a cestu tam. Po příchodu panovala velmi přátelská atmosféra. Nějakou dobu jsme se tam jen tak „poflakovali“, namáčeli nohy do Orlice, seznamovali se s kamarády našich kamarádů, které si přivedli a čekali až to vypukne. Vypuklo to úvodní řečí, ve které se nám snažili více přiblížit svátek „pálení čarodějnic“ připomenutím tradičních lidových zvyků. Následovalo několik oficiáních slov týkajících se práce na středisku a v oddílech. Po této řeči jsme se teprve pořádně rozšoupli a to volbou „Miss čarodějnice 2010“, účastnice byli celkem tři. Světluška zvolil zajímavou metodu volby, povolal si tři sličné děvy, mezi které patřil i Vít Voseček, jakožto nejpůvabnější sličná děva. A tyto tři sličné děvy se chopili každá jedné čarodějnice a obešli s nimi kolečko kolem ohně, aby si je každý mohl prohlédnout. Samotná volba královny „krásy“ závisela na množství decibelů vydaných námi na podporu naší vyvolené – jednoduše jsme měli co nejvíce řvát, když ukazovali naši chtěnou čarodějnici J. I přes skutečnost, že jsme na své straně měli Žandu se svým hlasem, co se ozývá ještě pět kilometrů od ní, jsme nevyhráli – vyhrála čarodějnice na koštěti vyrobená světluškami z 3.oddílu Poutníků. Vítěz dostal dort.

Po tomto okamžiku jsme se dostali k té poklidnější části čarodějnic – opékání buřtů, chleba, jablek a všeho, co bylo po ruce. Když bylo dopečeno, dojedeno, oheň pomalu dohasínal, vydalo se pár odvážných jedinců na plavbu na lodičce, která se nejdříve zdála velmi romantickou, ale později jsme zjistili, že je to velký adrenalin. Nakonec jsme se všichni rozloučili a rozešli se směr domov.

Zapsala tvůrčí skupina Naty Grymové

          Filmová výprava našeho oddílu (4.roj) proběhla o víkendu 23.4. – 25.4. Zahájili jsme ji na nádraží, na našem tradičním stanovišti u knihkupectví Skippy. Vzhledem ke vzdálenosti, která na nás čekala, vyrazili jsme už ve čtyři hodiny. Ve vlaku šlo vše hladce a dlouhá dvouhodinová cesta docela utekla. Po příjezdu na nádraží nás ještě čekala několikakilometrová cesta pěšky. Když jsme došli k cíli, navečeřeli jsme se, uchystali spaní a večer jsme ještě hráli několik her a potom šli spát.

V sobotu ráno nás Terka vzbudila strašně brzo. Po obvyklých ranních činnostech, očistných rituálech jsme začali plnit různé aktivity. Jelikož tato výprava byla s filmovou tématikou, dovídali jsme se postupně o tom jak se film točí, nebo kdo se na natáčení podílí. Začali jsme informacemi a k nim tématickými aktivitami o střihu filmu, kaskadérství, herectví či zvukařství. Úkazky několika kaskadérských kousků můžete vidět na fotkách. Před tradičním obědem, který obsahoval těstoviny s masem, kečupem a sýrem, jsme nacvičili scénku s netradičním pojetí dabingu. Po poledním klidu následovalo pár odreágovávacích her a a zbytek odpoledne jsme nacvičovali scénku, která byla plně v naši režii. Jelikož ten den měl svátek Jiří a sv. Jiří je patronem skautů a skautek, měla to být scénka na jeho oslavu. My jsme ji pojali jako setkání naší skautské družiny po dvaceti letech. Měla opravdu úspěch. Potom jsme hráli ještě pár ano-ne detektivek, které byly tento víkend velice populární.

Nedělní ráno bylo děsné. Terka nás vzbudila zase strašně brzo, dopoledne jsme převážně balili, protože nás čekala znovu dlouhá cesta domů. Poobědvali jsme se, a po chvilce vyrazili. Procházka lesem se zdála mnohem kratší ale dvouhodinová jízda vlakem byla zdrcující.

Slunečné počasí a výborné prostředí přispělo k tomu, že výprava se celkově vydařila.

Zapsala Márinka Vosečková

Poslední nekomerční část Vánoc. I tak by se dal souhrnně nazvat letošní, velice úspěšný ročník Betlémského světla v Hradci Králové. 19.Prosince jsem s dětmi na hlavním nádraží přebral plamínek z Betléma od skautů cestujících z Pardubic. Již na nádraží na nás čekala smečka novinářů z MF Dnes, Hradeckých novin a Českého rozhlasu. Přinesli jsme světlo na hradecké biskupství kde ho od nás převzal mons. Duka.Odtud se pak rozšířilo do všech hradeckých kostelů. Dále světýlko hořelo také v Českém rozhlase, muzeu a na magistrátu města, kde nechybělo ani oficiální předání primátorovi města. Dnem Betlémského světla však bylo 23.12. kdy roverský kmen Hranostaj, doplněn Čepcem a Hafčusem rozdával v ulicích skleničky se svíčkami, aby si lidé mohli odnést světlo i domů. Reakce nás překvapily. Někteří lidé světlo odmítali, protože se domnívali, že za něj chceme peníze. Jiní ho nadšeně brali a slibovali za něj chlebíčky (a opravdu slib dodrželi). Mnoha lidem to bezpochyby udělalo radost. Odpoledne pak vlčata,skauti, světlušky i roveři navštívili Domov důchodců na Novém Hradci, kde šířili vánoční poselství mezi důchodce. Vrcholem celého maratonu akcí bylo tradiční zpívání pod stromem na Velkém náměstí, kde promluvil biskup Mons. Duka a za skauty také Kobra. Kvalitní pěvecký sbor byl doplněn velkým množstvím zpěváků z davu, čímž se vytvořila neopakovatelná atmosféra pohody a přátelství. Letos poprvé zahráli Standa Lang a Petr Náhlovský na ozvučené kytary, což bylo velice pozitivně hodnoceno. Na závěr pár čísel: zpívání navštívilo asi 281 lidí a celkově se světlo dostalo zhruba k 4000 lidem z Hradce Králové. Pro mne osobně je Betlémské světlo ztělesněním Vánoc a proto jsem byl rád, že i letos tyto „Vánoce“ proběhly v klidu a míru.

Petr Kubát „Fugas“

• Ringo je hra, při níž se dvě soupeřící družstva snaží dopravit gumový kroužek přes síť do hřiště soupeře. Hraje se s dvěma kroužky najednou, které musí napodobovat let disku.
• Družstvu kterému se podaří umístit kroužek do hřiště soupeře získává bod.Družstvo které první dosáhne 15 bodů vyhrává, avšak k vítězství je zapotřebí rozdílu minimálně dvou bodů. Konkrétní hrací systém bude upřesněn až na místě podle počtu přihlášených družstev.
• Soutěží tříčlenná družstva dívčí, chlapecká i smíšená ve třech kategoriích. O zařazení do soutěžní kategorie rozhoduje věk nejstaršího člena družstva, přičemž rozhoduje rok narození. Je možno se přihlásit i jednotlivě a soutěžní družstva pak sestavit na místě.
• Turnaj bude probíhat ve dvou tělocvičnách. V menší z nich se utkají týmy z kategorie Žactvo. Druhá tělocvična si zaslouží pozornost Kadetů a Dospělých.
• Turnaj je vyhlášen pro všechny účastníky, dokonce i pro ty, kteří RINGO ještě neumí, a přesto by si tuto zajímavou a napínavou hru chtěli zkusit.
• Větší skupiny se nahlaste nejpozději do 14.11.2009 u Bicy – bicy (at) sez­nam.cz, tel: 732877161
• Zájemci o funkci rozhodčího nebo zapisovatele se hlaste taktéž u Bicy. Když se nahlásíte jako rozhodčí, neznamená to,že už se nemůžete zúčastnit turnaje jako hráči.
• Oficiální pravidla hry.
• Leták pro letošní ročník ke stažení

Co je to RINGO?
Ringo je hra, která rozvíjí snad všechny vlastnosti potřebné člověku v dnešním životě – postřeh, rychlost reakce, prostorovou orientaci, obratnost, fyzickou kondici, vůli. Hraje se gumovým kroužkem přes síť na hřišti stejných rozměrů jako je hřiště na volejbal.Hrají proti sobe vždy dvě tříčlenná družstva se dvěma kroužky najednou. Účelem hry je umístit kroužek do hřiště soupeře.
Svými vlastnostmi se jeví ringo jako výborný doplňkový sport, a to především pro děti a mládež. Technika hry je málo náročná. Chytat a odhazovat kroužek se každý rychle naučí, takže je schopen téměř ihned hrát, soutěžit. Také materiální nároky jsou minimální – stačí pouze zmíněný kroužek a kousek rovné plochy nebo hřiště na volejbal, ať už venku nebo v tělocvičně. Pro všechny je ringo prostředkem pro zvýšení všeobecné tělesné průpravy, fyzické kondice a postřehu.

Fotky z ročníku 2007

Stáhněte si projekt přestavby klubovny

 2 750 skautů, zástupci z 10-ti zemí, 275 lidí v servis týmu,  2 roky přípravy.To vše byl Intercamp 2009, který se konal v holandském městečku Wellerlooi v termínu 29. – 31.5. Co to ale Intercamp je ? Intercamp je mezinárodní setkání skautů a skautek ve věku 11–17 let. Účastnící jsou část akce rozděleni do mezinárodních skupinek, kde plní připravené aktivity. Můžou zde prakticky využít cizí jazyky a ověřit svoji schopnost dorozumět se s cizincem.

 Letos jsme se s naším oddílem (4.roj ze Střediska Karla Šimka) vypravili na toto mezinárodní dobrodružství v počtu jedenácti členek. Přidali jsme se ke skupině skautů ze Slatiňan, která nás přijala do své výpravy. Její plány byly rozšířeny o menší poznávací cestu po několika holandských a německých městech, tudíž náš odjezd byl naplánován již na úterý 26.5. ve večerních hodinách.

 V noci z úterý na středu jsme projeli celým Německem a dostali jsme se až do Naardenu v Holandsku, kde byl pohřben Učitel národů – Jan Amos Komenský. Prošli jsme si toto nádherné město a navštívili jsme Komenského muzeum, kde jsem mohli vidět i jeho hrobku. Ve středu jsme ještě přejeli do Amsterdamu, hlavního města Holandska, kde jsme podnikli výletní plavbu vyhlášenými amsterdamskými kanály.

 Další den jsme se přesunuli do Madurodamu, holandského modelu velkého jako dvě fotbalové hřiště. Mohli jsme zde mimo jiné vidět zmenšeniny staveb, které jsme viděli minulý den v Amsterdamu „naživo“. Odpoledne jsme přejeli k moři, kde jsme strávili zbytek dne. Na písečné pláži jsme se zabavili koupáním, pouštěním draků, volejbalem, frisbeem i dalšími sporty.

V pátek dopoledne jsme zavítali do města Alkmaar, které je vyhlášené svými sýrařskými trhy a slavnostmi. Myslím, že řada z nás se „plácla přes kapsu“, protože tak dobé sýry jsme tam nechtěli nechat. Z Alkmaaru jsme se vydali do skanzenu Zanzee Schanz se zachovalými větrnýmy mlýny a poté jsme již přejížděli na vlastní Intercamp. Už v pátek se konal Zahajovací ceremoniál, kde jsme slavnostně zúčastnili již 43.Intercampu.

V sobotu vypukl intercampový život – účastníci se rozutekli tvořit mezinárodní skupinky, ve kterých plnily jednotlivé aktivity, za které získávaly razítka. Pokud měly všechna razítka, dostaly nášivku na skautský kroj. Na letošním Intercampu bylo bezpočet zajímavých aktivit počínaje smažením vajíčka na plechovce a konče mikádem s tyčkami o velikosti více jak jednoho metru. Po tomto náročném dni jsme se ještě všichni sešli u několika ohňů, kde jsme zahráli spousty her a poznali zábavu jiných národů.

 V neděli nás čekal tzv. hike – celodenní výlet. Ušli jsme 15–20 km a cestou zase plnili aktivity, za které se pak opět získávala nášivka. Hike už nebyl po mezinárodních skupinkách, ale v rámci výpravy se kterou jste na Intercamp přicestovali. Když jsme se vrátili z tohoto chodícího dobrodružství, byl pro nás připravený dvouhodinový živý koncert, který byl nezapomenutelný. Během celého víkendu bylo možné vyměnit si své skautské šátky či nášivky s nějakým cizincem, takže si několik z nás domů přivezlo místo hnědého šátku, šátek černočervený, americký (asi nejhezčí ze všech).

 V pondělí už nás čekal jen Závěrečný ceremoniál a rozloučení. My jsme ale neotáleli a stihli jsme ještě navštívit Brémy, které se nacházejí v Německu. Znáte-li pohádku Brémští muzikanti od bratří Grimmů, můžete tušit, že jsme zde, mimo jiné, zhlédli známou sochu osla, psa, kočky a kohouta. Naše poslední zastávka patřila Hamburku, druhému největšímu německému městu a zároveň největšímu přístavu. I toto město bylo protkáno systémem kanálů.

Předávání regionálního vyznamenání OS Předává zástupce krajského zpravodaje br. Chládek – Carda

Stolní hry

Jarní výlet do hradeckých lesů

Společenské setkání hradeckých OS v klubovně v Kuklenách

30 korun – moc, nebo pomoc? je motto letošního ročníku sbírky Pomozte dětem a nezaznívalo v pondělí a úterý 6. a 7.dubna jen z televizní obrazovky, z úst Vojty Kotka či Tomáše Hanáka, ale stejně oslovovaly skautky a světlušky ze 4.roje své hradecké spoluobčany. S potěšením musíme říct, že se našlo dost takových, kterým 30 korun nepřišlo jako moc a za svůj příspěvek si pak odnesli zapichovátko do květináče nebo kuřátko se skořápkou, ve které se zelenala řeřicha. Za dva dny se rozdalo kolem 300 kuřat se skořápkami a přes 200 zapichovátek. Kdo umí násobit, toho nepřekvapí celková částka – 16 032,–Kč.  Všem, kteří se na této částce podíleli moc děkujeme a těšíme se na příští rok a doufáme, že se zase o kousek překonáme.